MOŠNY Kdo jsme
CD Kdyby zítra ...
CD Od večeře kosti
CD Nebezpečí
CD Hlasy v nás
CD Zadními vrátky
Nabídka programů
Kronika
Odkazy k přátelům
Napsali o nás
Dopisy od Vás

Vlasenický budík
27.5.2017 - fotky jsou
tady
Fotky z nahrávání
našeho nového CD v roce 2017 (průběžně doplňované) najdete
tady
A přece se točí!
Dnes (7.11.2016) jsme slavnostně položili základní kámen k našemu šestému CD!
Novinky o nás najdete
na Facebooku
tady :-)
na Bandzone
tady :-)
Roklefest
Čertova rokle 10.9.2016
fotky
Pernštejnská Fortuna
Pardubice 21.8.2016
fotky
Náměšťfest
Náměšť nad Oslavou 25.6.2016
fotky
Porta Brno
Café Práh Vaňkovka 23.4.2016
fotky
Blansko 1994 - 2015
Mošny na blanenském zámku
fotky
Kuroslepy
KC Kalimeta 11. 4. 2015
pozvánka

Obrázky na plochu
Petrov v pozadí
Na Špilberku
rozlišení 1280x1024



od 22.5.2000

Napsali o nás


Hudební vzpomínka na závěr minulého roku

V sobotu 15. prosince v šest hodin večer se Sál Břetislava Bakaly v brněnském Bílém domě zaplnil fanoušky folkové vokální skupiny MOŠNY. Skupina, která se může pochlubit královopolskými kořeny, oslavila v září 2012 dvacáté výročí svého vzniku a u této příležitosti uspořádala vzpomínkový koncert. Ze svého bohatého repertoáru, který tvoří zejména vícehlasé původní písně z dílny Ivo Cicvárka a skladby různých žánrů ve vokální úpravě kapelníka Jiřího Kačera Mrázka (spirituály, gospely, skotské a irské balady, písně z muzikálů, kousky z klasické hudby), řada z nich v a capellové úpravě, uvedla třicet písniček, z větší části starších, některých už pozapomenutých. Úvodem koncertu zazněly ty nejznámější: Petrov, Válka s mloky, Svratka. Na jevišti se vystřídalo jedenáct účinkujících, současných i bývalých členů skupiny. V úžasné atmosféře sepjetí jeviště s hledištěm se se třemi přídavky koncertovalo a tleskalo až do čtvrt na deset.
Jana Novotná - Královopolské listy 2/2013

S kapelou Mošny to pro mě bylo stejné jako každý rok. Vždycky, když vidím jejich jméno v programu, neberu jej jako kdovíjaký tahák pro obecenstvo… a potom žasnu, co se dá vytvořit, když místo tradičních nástrojů máte k dispozici několik sehraných hlasů. Kamarádka se zamilovala do Davida Gregora, jehož basu by mohl konkurovat maximálně pan Ortinský v nejlepších letech Spirituál kvintetu… Já tady virtuálně napodobuji jednoho cizozemce, který uměl trošku česky a po tomto vystoupení držel hlavu v dlaních a opakoval: „To snad néní mošny!“ a slibuji, že až příští rok uvidím v programu tuhle kapelu, tak se na ní budu speciálně těšit. (Folková růže 2012)
Karel Janďourek - blog.iDNES.cz

Mošny sice existují už hodně dlouho v nezměněné sestavě, ale mně osobně se zdálo, že jsem je neslyšel celou věčnost a jejich chytrou vokální muziku přijímal s nadšením. (Folková růže 2012 v obrozenecké atmosféře)
Tomáš Hrubý - Folktime 30.7.2012


Kdyby Mošny

Brněnská skupina Mošny vznikla v roce 1992, a na podzim 2010 tak dospěla k plnoletosti. Na svém kontě má dva Krtečky ze Zahrady i úspěchy z Port a v roce 1999 se podle časopisu Folk & country stala Objevem roku. Její styl se postupně vyvíjel od čistě akustického folku s důrazem na vokální složku až po odskoky ke klasické hudbě či jazzu na straně jedné a k folkrocku a popu na straně druhé. Mošny prošly několika personálními změny, nicméně „pevné jádro“, které tvoří kapelník Jiří Mrázek a o půl generace mladší zpěvačky Alena, Kamila a Kateřina, zůstává jistotou. Konstantou je také spolupráce s Ivo Cicvárkem coby dvorním autorem, nicméně tomu v poslední době zdatně šlapou na paty i další zdatní externí textaři. V této situaci se Mošny představují na svém pátém albu Kdyby zítra…
Jestliže kapela s předstihem slibovala, že toto CD bude v její diskografii nejpopovější (a neberme prosím termín pop pejorativně), splnila to především větší rolí kláves v jednotlivých písních. Je sice pravda, že si leckde dokážu představit jiné a spíše živé nástroje (třeba takový vibrafon v Knihovníkovi nebo odvážnější aranže v Bouře ani břeh), avšak míru vkusu kapela se svými hosty i na tomto „popovém“ projektu zvládá vybalancovat a ke kýči neklesá. Navíc klavírní či klávesové balady na albu vyvažuje tradiční mošnovský repertoár, tedy čistě vokální záležitosti s vtipnými texty. V tomto ohledu považuji za vrchol Cicvárkovu textařskou ptákovinu Eva ta má velký pyrit (na melodii spirituálu Every Time I Feel The Spirit), do níž jsem se zamiloval na první poslech: „Eva ta má velký pyrit / I Pepa vykutal takový / Chce na pyrit něco vyrýt / Eva na Pepu to nepoví.“ Neotřelých témat v textech však nové Mošny nabízejí mnohem víc (Sobí píseň, Kráva v divadle).
Vedle Cicvárka na album několika texty přispěl i další autor z generace dnešních pětatřicátníků, Petr Sedláček. Oba vládnou vytříbeným jazykem a oba dokážou vytepat vtipný, originální a přitom nikoli samoúčelný rým či obrat. Výsledek je sice místy na hraně srozumitelnosti (verš „Tu Fráňa Šrámek a tu Poe“, rýmující se slovem „dupou“ v písni Knihovník), avšak například Sedláčkova práce s aliteracemi (opakování jedné souhlásky, v tomto případě „š“) v písni Šaman je rozkošná.
Z předchozích odstavců by mohlo vyplynout, že Mošny jsou především kapela chytrých slovních hříček a legračních textů. Tak to však není. Závěrečný Sedláčkův text Kdyby zítra skončil svět má filosofický až metafyzický přesah („Láska jsi než řekneš pět / V lásku se zas obrátíš“), vážnější téma načrtává Cicvárek v úvodní Zprávě o Ikarovi či v Bouři ani břehu a s jemně erotickou tematikou vypomohl Jiří moravský Brabec v písních Tříčtvrteční ukolébavka (zde pod heslem netřeba dopovědět, stačí naznačit) a Poslední leč. Někde mezi hříčkami a vážnějšími sděleními stojí pocitové texty, mezi něž bych zařadil i pěkný příspěvek Aleny Milichovské Pokušení.
Výhradním autorem hudby (s výjimkou už zmíněného spirituálu) je Ivo Cicvárek. To je na jednu stranu výhoda (kapela se se skladatelem dobře zná, spolupracují téměř 20 let a Cicvárek má smysl pro silnou melodii), na druhou stranu i omezení (při tak intenzivní spolupráci se skladatel, který navíc píše i sám pro sebe, nemůže vyhnout opakování). Dojem již slyšeného však může kapela mírně setřít zvolením vhodných aranží. Na novém albu vítám například zapojení foukací harmoniky (Poslední leč) vedle obligátní flétny (Zpráva o Ikarovi). Z dalších detailů bych vyzdvihl basovou linku a zapojení saxofonu ve Starém pánovi nebo píseň Peklo, která zni jako něco mezi novou akustickou hudbou a poprockem. Přes tyto aranžérské záblesky jsem přesvědčen, že na tomto poli by Mošny mohly dál pracovat. Kapela je sehraná a především sezpívaná, už dávno nedělá základní chyby, její projev je přesvědčivý. Ale když poslouchám závěrečnou Kdyby zítra skončil svět, přemýšlím nad tím, jak by tentýž text a tutéž melodii dokázal vygradovat například Spirituál kvintet. Více života, méně akademičnosti – to je kapka, která chybí jinak velmi dobrému albu Mošen k dokonalosti.
Milan Tesař - Folk 7-8/2010


Spiritual Fest - Poosmé a úplně jinak

Kromě uvedených souborů jsme večer slyšeli ještě jako reprezentanta folkových kapel Mošny – tady se musím zastavit – Mošny zpívaly acapella a jak jsem byl z jejich nejnovější desky trochu rozpačitý, tady mě naprosto dostaly – dravé, silné expresivní, sebejisté. Nevynechaly hit Eva ta má velký pyrit a sklidily s trochu pro publikum nečekaným textem úspěch. Prostě pokud vás deska Mošen ne úplně přesvědčila, jděte na jejich koncert.
Miloš Keller - Folktime 20.9.2010


Zahrají to nejlepší

Největším lákadlem Zpívání nad Nežárkou je ale jednoznačně brněnská skupina Mošny. Milovníci folku budou mít možnost slyšet letos už druhý koncert této kapely v Hradci. Hudebníci zahrají na závěr festivalu písničky z posledního cédéčka s názvem „Kdyby zítra…“. Podle lidí, kteří se kolem folku pohybují, je prý tahle deska to nejlepší, co zatím kapela předvedla. „Kritici velmi kladně hodnotí práci textařů Ivo Cicvárka, Jiřího Moravského Brabce a Petra Sedláčka. Výborná je i práce interpretů s hlasem,“ dodává vedoucí X-tetu Štěpán Štrupl.
Josef Böhm - Sedmička.cz (3.9.2010)


Desky na burze

... Naopak mi bylo jasné, že nemohu hodnotit stále stejně skvěle zpívající Mošny, protože na albu "Kdyby zítra..." dva texty mám. To mi nemůže bránit v tom, abych nepochválil kapelu a neupozornil, že kolegové Sedláček a Cicvárek si s češtinou vyhrají. ...
Jiří moravský Brabec - Folk, hudební měsíčník (5/2010)


MOŠNY: Kdyby zítra...

Český folk poslouchám v poslední době mnohem méně než třeba před deseti lety. Dávám přednost barevnější hudbě, ať už jde o jazz, world music nebo fúze s elektronickými zvuky. Přesto mě občas dostane i čistě folková nahrávka a jednou z takových je novinka brněnských Mošen. Líbí se mi texty (Ivo Cicvárek, Jiří moravský Brabec, Petr Sedláček) i práce s hlasy. Asi nejlepší album, které Mošny natočily.
Milan Tesař - Radio Proglas (co poslouchám, březen 2010)


MOŠNY "Kdyby zítra..."

Brněnská skupina Mošny je plnoletá a je to na ní poznat :-). Když do přehrávače vložíte její cédéčko Kdyby zítra, které vyšlo před Vánocemi roku 2009, uslyšíte spoustu dobré muziky, posun k pestrosti, zajímavé a pěkně ladící hlasy jednotlivých vokalistů, texty, u kterých stojí za to se zastavit. Takhle deska je pěkná osmnáctka, která se rozhlíží kolem sebe a přemýšlí, do čeho v životě by se pustila. V hlavě má ještě pár otazníků, které je třeba vyřešit a u nichž si není úplně jistá, ale základy, základy ty stojí pevně.
Cédéčko Mošen se jmenuje Kdyby zítra… a na kdyby, zítřek a nejrůznější hypotézy se na něm hraje celkem často.
Kromě jiných deviz, které Mošny bezesporu mají, je třeba vyzdvihnout tvárnost projevu a schopnost položit se do nejrůznějších poloh nejrůznějších písní. Na cédéčku, které není až tak příliš dlouhé – má 43 minut – vás totiž čekají skladby vážné, veselé, zádumčivé, tázavé, vtipné i plné otazníků. Jde o desku velmi pestrou – výrazově, obsahově i hudbě. Ostatně, právě takový život v osmnácti je, no ne? I když samozřejmě interpretům jednotlivých písniček je o něco více :-), mnozí už vychovávají své děti a u nich sledují, co spadá do toho kterého věku. Budík kapelního života si ovšem tiká svou cestou a počítá jaksi sám za sebe. I proto můžete v některých skladbách zaslechnout opravdu to, co patří k oné zmíněné osmnáctce.
Slovní hříčky a komika, se kterou si umí všichni zpěváci Mošen skvěle poradit, jim tentokrát do úst vložil Petr Sedláček, který otextoval celkem šest skladeb. Další šestice pochází z pera Iva Cicvárka, a vždy po dvou skladbách mají na svém kontě také Jiří moravský Brabec a jedna ze členek kapely Alena Milichovská.
Nutno dodat, že především v případě Iva Cicvárka měly Mošny neuvěřitelné štěstí. Skoro výhradní skladatel této kapely je po léta synonymem dobré muziky, kterou Mošny provozují a zárukou, že kvalita produkce stále stoupá. Dá se říci, že Cicvárek píše pro Mošny „na tělo“ – a tak se mohou všichni členové kapely cítit ve svých partech bezpečně a jistě. Jde to pak slyšet i na projevu v jednotlivých písních. Příkladem může být např. Peklo, které Aleně Milichovské skvěle sedí. Tápání a bolest, zmatek i naděje, to všechno se vešlo nejen do slov textu, na kterém se podílela společně s Ivem Cicvárkem, ale i do hudby a celkového vyznění písničky.
Těžko říci, která poloha jde Mošnám lépe. Skvěle – a uvěřitelně – zní totiž ve všech. Je ovšem pravda, že někdy jde mezi řádky, pod tóny, zaslechnout jakousi mírnou poťouchlost :-), což ovšem rozhodně nemá být výčitka, spíše konstatování. A tak na vás úplně jinak – možná až zádumčivě – budou působit texty v bookletu, když ho vezmete do ruky a budete číst bez doprovodu hudby. A rozhodně doporučuji tenhle krok udělat, stojí za to. O jednotlivých písničkách se totiž díky němu dozvíte o kousek víc. Když si potom ovšem pustíte desku samotnou, může vás místy překvapit, jak text, který se tvářil tajemně a mírně smutně, dostává v podání jednotlivých interpretů náboj, který byste od něj možná ani nečekali. Dobrým důkazem může být například Vzkaz – píseň, ve které se v textu tápá a táhle mává, ale ve výsledku to všechno spíše voní létem a zní, jako by člověk s odhodláním kráčel po rozkvetlé louce.
Ale takový ten náš život vlastně je. Mošny o něm přesvědčivě zpívají právě v jeho pestrosti a nejrůznějších zákoutích. Velmi často najdeme v písničkách dobře pojmenovaná obyčejná klopýtnutí i velké pády, stejně jako povstání a další touhy hledat ten správný směr. Nenajdete zde mnoho odpovědí, zato celkem dobrý katalog toho, co všechno k životu opravdu patří. Slova podpořena jistými výkony zpěváků i muzikantů tak prošlapávají cestu k uším a srdcím posluchačů. Tuhle desku můžete pustit a nechat ji kolem uší jen tak proletět. Ale stejně tak se můžete zastavit u první, páté nebo osmé písničky a nechat se unést, okouzlit textem nebo písní samotnou – a už u ní zůstat. Někdy i ta jedna stačí. Pro mě takovou písní k zastavení byla Bouře ani břeh. Tahle písnička stojí v polovině desky …. a stojí tam velmi dobře. Tohle je ten boj, který se nějakým způsobem odehrává uvnitř každého z nás. Jak ho pojmenujeme a co z něj necháme vystoupit na povrch, to je otázka, s níž se musí poprat každý sám. Mohlo by to vypadat, že výsledkem má být nějaké neutrální šedivo bez názoru a bez zapálení, ale tak to také není. Jisté je, že má smysl počítat s obojím – s bouří, která někdy zuří a člověkem pořádně zmítá, stejně jako s břehem, klidným zakotvením. Jen někdy má člověk tendenci říkat Už se nezalykám, po dechu nelapám/Je to jen klam, oči lam, žádný ledolam/Už neuvěřím tvým útrapám/Žádný mat ani zvrat žádný prstoklad/Už se nezalykám…
Někdy je třeba říct tak už dost. Ale ona stopka neznamená konec – spíš otevírá cestu dál. Už je to pěkných pár pátků, co mnoho folkových interpretů, ať už začínajících nebo známých a prověřených, považuje za čest a výsadu, když na jejich desku přispěje textem Jiří moravský Brabec, hudební publicista, který toho o folku a příbuzné hudbě ví opravdu hodně. Protože je jeho jméno možné najít na spoustě nejrůznějších deset, stojí za to sledovat, jak se mu podaří „trefit“ do nálady kapely, jejího obsazení, zaměření. Výsledky jsou většinou velmi dobré, troufám si ovšem tvrdit, že ten, který se povedl v případě Tříčtvrteční ukolébavky na nové desce Mošen, by se mohl zařadit po bok ukolébavek Jana Skácela. Opět text, který doporučuju nejprve přečíst v bookletu – a zkuste si představit všechna zastavení, o nichž se píše. Nechybí humor, vůně táboráků…ale poetika, která na vás dýchne, bere za srdce někde uvnitř. A obloha tmavne a mně možná svítá .
Dá se tedy říci, že Mošny odvedly velmi dobrou „práci“. Jde prostě o standardní záruku kvality, jistotu dobré hudby, která potěší, možná občas vmáčkne do očí nějakou tu slzu, určitě pobaví, pohladí. Jen je možná těch skoků až moc. Pokud nejste na pestrost a zvraty připraveni, možná vás mohou i zaskočit – jako ten následující. Po ukolébavce na vás vyjukne vtipně přetextovaný tradicionál Every Time I feel the Spirit, kterému dal Ivo Cicvárek velmi zajímavou podobu.
Musím se přiznat, že těmi nejzajímavějšími písněmi pro mě byly dvě „tázací“ od Aleny Milichovské. Ne že by humor, úsměv a nadsázka nepatřily k životu. Ale tady je jakési centrum celé desky, tady tepe srdce. Tady se, ve spleti otazníků, člověk až příliš otevřeně dívá do tváře sám sobě. Vždyť k z nás by se nesnažil ponechat dění chvíli, svým rýhám na dlaních. A někdy sami moc dobře víme, že to není řešení. Ale jako bychom nic jiného neuměli, nedokázali, jako bychom sami hledali, kam se vlastně vydat dál. Poslední – a titulní – skladba desky Kdyby zítra…odkazuje na další kupu otázky, které v sobě každý člověk nosí. Co by kdyby? A co kdyby zítra skončil svět? Po všem tom tázání, tápání, ale i vtipkování a juchání, se dostáváme k otázce základní. Máte to tak někdy i v životě – potkáte se s člověkem, kterého se zeptáte, jak se má. On odpoví, že dobře, pak povykládá celou řadu historek, a po dvou hodinách rozhovoru se nakonec dostanete k tomu, co ho opravdu trápí, co má úplně vevnitř. Možná, že podobné je to i s Mošnami. A tak vás nakonec nechají odejít právě s onou otázkou Co obstojí?
Každý na tuhle otázku hledáme odpověď po svém. Každý z nás hledá a přemýšlí, snaží se získat inspiraci od lidí okolo sebe, snaží se najít tu správnou cestu. A pokud doposud Mošny spíše mapovaly a nabízely záběry ze života, v poslední skladbě své desky se dostaly i k odpovědím. Obrátit se v lásku, jak to Mošny pojmenovávají, může každý z nás. Ale nikdo to nedokáže sám. Pozvat do oné proměny srdce směrem k lásce Boha je tak pro nás velkou výhrou – a zároveň jedinou šancí. Čím dříve to zahlédneme, tím lépe. A vlastně, klidně to můžeme zahlédnout až na poslední chvíli, až „v poslední skladbě desky“. Jen aby nám to neuniklo.
Lucie Endlicherová - Trans World Radio (prosinec 2009)


MOŠNY KONCERTOVALY VE STARÉM PIVOVARU

"Při mých návštěvách pondělních filmových klubů mi neušlo, že tady, v Malém sále studentského klubu Starého Pivovaru, je výborná akustika, zvuk tu bude hezky znít i bez aparatury, a tak jsem se rozhodl, že tu uspořádáme koncert, a to bez podpory elektrického proudu," vysvětluje Jiří Kačer Mrázek, kapelník brněnské vokální skupiny Mošny. Je středa 29.dubna, osm hodin večer, hlediště je zaplněno fanoušky folkové hudby. Na scénu, které dominují klávesy opatřené vizitkou Mošny, se dostavila skupina Jen Tak Tak z Jindřichova Hradce, hosté dnešního večera: dva ostřílení sympatičtí padesátníci s kytarami - Milda Vokáč, vedoucí skupiny a jinak ředitel gymnázia v Jindřichově Hradci, který před třiceti lety studoval v Brně Filosofickou fakultu UJEP, a Pavel Jarčevský, dvojnásobný dědeček, jak dává k lepšímu, a dvě mladá pěkná děvčata, Nela Mládková a Klára Šimková. Ke slovu přicházejí kytary, foukací harmonika, akordeon, flétna, kravský roh, rytmické nástroje. Ve věku ohlušujících decibelů zní přirozené zvuky nástrojů a lidských hlasů jako stříbrný vítr - Poslední ahoj, Lásku jsi neuhád, Scházíš mi, lásko, to jsou názvy prvních písniček. Rozhodně zaujala píseň s více než sto let starým, přesto navýsost současně působícím textem Josefa Václava Sládka: "Vždycky jsem ti říkala, a tys nevěříval, že mě rád mít nebudeš, jak jsi jindá míval...". Krásně se poslouchají i mexické písně v závěru vystoupení Jen Tak Tak, se kterými skupina slavila úspěch v exotické zemi původu, kterou navštívila v r. 2006 na koncertním turné.
Co neotřelého lze prozradit o vystoupení skupiny Mošny, která tak skvěle reprezentuje brněnskou folkovou scénu již sedmnáct let. Jako první zazněla písnička Vzkaz, následovala Tříčtvrteční ukolébavka. Hráli, zpívali a jamovali Jiří Kačer Mrázek, Ája Milichovská, Katka Svobodová, Kamila Vozáková, David Gregor, Jakub Šimáně, hostující Petra Kališová-Václavíková. Kmenový autor skupiny Ivo Cicvárek zaujal místo u kláves. K bicím nástrojům se s malým zpožděním dostavil i Petr Hladík, který hraje v brněnské filharmonii, a to přímo z Vaňkovky, kde předtím koncertoval. Zazněly starší písničky i ty nové z připravovaného alba. Sběratelům minerálů a hornin zajisté udělal radost spirituál s-pyrit-uál Eva ta má velký pyrit, milovníky zvířat zase potěšila písnička Kráva v divadle v podání Davida Gregora (o krávě, se kterou chodí do divadla). Hrálo, zpívalo a aplaudovalo se ve Starém Pivovaru až do půl jedenácté.
Jana Novotná - Královopolské listy (6/2009)


MOŠNY NA DOMÁCÍ PŮDĚ, ...

... to je vždycky neřízená střela :-) Kdykoliv je vidím a slyším, oceňuji jejich směřování k originálnímu výrazu a pečlivé nastudování jednotlivých hlasů detailně rozepsaných do notového materiálu pro jednotlivé členy skupiny. Autor notových rozpisů – Kačer. Měli bychom si z nich vzít příklad.
Když chtějí představit něco nového, vždycky to „odnese“ domácí publikum. A protože ze zkoušek a nacvičování mají spoustu zážitků (a protože tzv. zdravé jádro tvoří tři ženy – stálice), neobejdou se ani první prezentace nacvičených skladeb bez spousty poznámek a dobře mířených (i myšlených) „šťouchanců“. Jak dobře toto známe ze zkoušek vlastních!
Nejinak tomu bylo i v novém prostředí brněnského Starého pivovaru, jehož malý sál s vynikající akustikou se nachází v bývalém komíně této bohulibé fabriky, dnes přebudované na volnočasové centrum.
Mošny nastoupily v rozšířené sestavě s tradičními hosty. Dodnes si nejsem jistý, kdo už u Mošen vlastně hostuje a kdo je kmenovým členem. Překvapily mě především odvahou, s kterou se pustily (pustili?) do obměny repertoáru. Vyslechl jsem řadu úplně nových skladeb, které by bylo možno zařadit k různým hudebním žánrům. Z toho pestrobarevného množství žánrových nabídek mě nejvíc zaujala písnička Starý pán, laděná do klasického jazzu, z dílny hostující autorské dvojice Petr Sedláček (text) a Ivo Cicvárek (hudba).
Celé vystoupení pěkně a obětavě nazvučil Kuba Šimáně.
...
Mošen bylo v některých okamžicích na pódiu devět. My jsme tradičně zůstali ve čtyřech. Třináct lidí. Třináct aktivních lidí, kteří hudbě obětovali hodně ze svého života. Každý z nich má přece své zaměstnání, rodinu, děti, běžné životní povinnosti a závazky. Každý z nich má právo večer unavený usednout do křesla a nechat se bavit profesionálním bavičem ze své digitální skříňky zapomnění. Nebo nadávat na politiky. Místo toho znovu a znovu vymýšlejí, zkoušejí, stokrát prohrávají, riskují trapasy, hádají se… Není to úžasný potenciál, který se snaží rozdávat radost?
Pavel Jarčevský - Jen tak tak (29.4.2009)


ZÁVĚR ZAHRADY BUDE HVĚZDNÝ

Zahrada slaví v Náměšti deset let. "Myslím, že se tady za těch deset let něco podařilo. Zahrada je jednou z největších akcí v regionu a už s ním srostla," míní dramaturg Michal Jupp Konečný, který dává v programu stále více prostoru mladým kapelám. Dnes se kromě mnoha jiných představí dvě, které už kvalitou jednoznačně patří ke špičce: folková Devítka a vokální Mošny.
vkc - MF Dnes


TSCHECHISCHE KULTURTAGE ULM 2007

MOŠNY - Die junge Vokalgruppe aus Brünn konzertiert seit 1992 erfolgreich. Ihr breites Repertoire besteht aus eigenen und bearbeiteten Liedern unterschiedlicher Musikrichtungen wie Spirituals, Gospels, irische und schottische Balladen, auch Jazz und Klassik. Jiří Kačer Mrázek, Alena Milichovská, Kateřina Svobodová, Kamila Richterová, David Gregor und Jakub Šimáně bereiten für ihre Zuhörer einen musikalisch hochkarätigen Abend vor. Während des Abends werden tschechische Kulinarien angeboten. Das Konzert wird in Zusammenarbeit mit der Begegnungsstätte Charivari veranstaltet.
Martina Spodareva - Tschechische Kulturtage Ulm 2007


PŘEHLÍDKU JIHOČESKÉHO FOLKU OZDOBÍ MOŠNY Z BRNA

Nejzajímavější folkové kapely, které se za poslední roky objevily v nastupující generaci na jihu Čech, se představí v sobotu 21. dubna od 14.30 hodin na malé scéně českobudějovického DK Metropol. Šestici jihočeských interpretů doplní brněnská skupina Mošny, mimo jiné držitel dvou hlavních cen z největšího folkového festivalu Zahrada. „Mladé folkové kapely nemají na jihu Čech mnoho možností koncertovat. Tato přehlídka takovou příležitost nabízí a zároveň chce oslovit diváky, kterým už nestačí jen zavedená jména a zajímá je, co nového na zdejší folk a country scéně vzniká,“ uvedl dramaturg přehlídky Václav Koblenc. ...
Vlaďka Pavlová - Českobudějovický deník


Letní čas asi nebude přát spirituálům nebo vánočním písním, které nabízejí Mošny na svém albu "Od večeře kosti", ale tahle deska stojí za to, aby se k ní člověk ve sváteční čas vrátil. Pro vokální souznění dámských a pánských hlasů, které vytvářejí čistou chrámovou klenbu a jež přemosťují americkou i staročeskou tradici.
Vladimír Vlasák - Folk & country 7-8/2006


ŽIVOT BEZ MOŠEN SI NEUMÍM PŘEDSTAVIT

Brněnské Mošny potěšily na konci loňského roku své příznivce čtvrtým albem Čtrnácté Vánoce aneb Od večeře kosti. O něm ale bude řeč až později, protože náš rozhovor s kapelníkem Mošen Jirkou Kačerem Mrázkem začal dalekou minulostí.

Čtrnáct let už je pro kapelu pěkně dlouhá doba, a tak bych naše povídání rád zahájil ohlédnutím za tím, co mají Mošny za sebou. Začal bych s dovolením u tebe – jaké byly tvé hudební začátky?
Asi někde v kolébce a v rodinném zpívání. Pak taky v hudební škole (tam mě víc než nástroj – akordeon – bavila hudební nauka – poslech hudby, noty a zpívání). A hlavně ve školním sboru na základce a na gymnáziu. Kytaru jsem poprvé vzal do ruky na gymnáziu a písničky se učil na táborech a na vandrech u nekončících táboráků.

Jak došlo ke vzniku Mošen?
Mošny vznikly ze členů našeho posledního pionýrského oddílu. Založení vokální skupiny nám jako první doporučoval řidič autobusu, který nás vezl v létě 1992 na tábor a slyšel nás cestou zpívat vícehlasy. Dokonce nás po cestě zavezl do studia ke svému kamarádovi (ne hned nahrávat, ale prohlédnout si ho). Na podzim jsem nastoupil do ČTU a protože bylo málo soutěžících do oblastního kola Brány, secvičili jsme pár spirituálů a vydali se dobývat pódia (a hned napoprvé jsme postoupili do celostátního finále).

Jedním z nejtěžších úkolů pro začínající kapelu je vymyšlení názvu. Vzpomeneš si jaké další varianty krom Mošen byly tehdy ve hře? A proč vyhrály nakonec Mošny?
Variant bylo asi hodně, ale už si vzpomínám jen na jednu – Brněnská vyvřelina (ovlivněná návštěvou Moravského krasu). Chtěli jsme, aby to bylo krátké české slovo a mělo třeba i víc významů. Pár dní před prvním vystoupením jsme seděli s ostatními kamarády v kině (na Sněhurce a 7 trpaslících) a pořád ten název probírali. Až jeden kamarád povídá: „Už toho nechte, vy jste ale mošny!“ A bylo to. (Pravda, netušili jsme tehdy nic o hanlivém slangovém významu tohoto slova, který se u nás na Moravě nepoužívá).

Říká se, že čím více je v kapele zpěvaček, tím více se objevuje problémů. Když vás ale vidím, tak se nemůžu zbavit dojmu, že jde jen o mužský šovinismus, protože s Alenou Milichovskou, Kamilou Richterovou a Katkou Svobodovou tvoříte od roku 1992 neměnné jádro kapely. Co vás celou dobu drží tak dobře pohromadě?
Asi je to fakt, že jsme nevznikli jako kapela z muzikantů, ale jen si naše parta vybrala za koníčka společné zpívání. Takže jsme odjakživa jezdili spolu na tábory, na vodu, na hory, na dovolené – a platí to dodnes (teď už včetně partnerů a dětí). Když nám nešlo zpívání, držela nás nad vodou parta a naše ostatní záliby, a když to někdy zaskřípalo lidsky, podržely nás pohromadě zase povinnosti v kapele.

Milan Tesař kdysi publikoval zajímavou statistiku hitparády Kolem se toč rádia Proglas. Písnička Babylón z vašeho debutového alba Zadními vrátky byla (ve společnosti Pavlicovy Modlitby za vodu) nejdéle na vrcholu žebříčku. Hrajete ji ještě dneska?
Babylón už v Mošnách nehrajeme – myslím, že náš repertoár se posunul trošku jiným směrem, než bylo jen původní zpívání tradičních a umělých spirituálů. (Já si ho ale stále užívám ve svém školním pěveckém kroužku.)

Jak s odstupem času nahlížíš na dobu, kdy jste první desku točili?
Nahrávání první desky jsme brali hrozně vážně. Byla to pro nás doba prvních úspěchů na Portách, na Zahradě, na Mohelnickém dostavníku a jiných soutěžích. Tak jsme si mysleli, že už na to máme, jenom jsme nevěděli, co to bude obnášet. Brali jsme to moc zodpovědně a občas se z toho i hroutili. Ale na cédéčko jsme se samozřejmě šíleně těšili.

Druhé album Hlasy v nás přišlo v čase, kdy jste byli ve čtenářské anketě Folk&Country vyhlášeni Objevem roku. Projevilo se to třeba větším zájmem o desku?
Určitě ano. I když u druhé desky bylo pro nás všechno trošku jinak – kromě druhého Krtečka ze Zahrady a vyhlášení Objevem roku jsme měli i svého manažera a producenta, který naši tehdejší popularitu dokázal využít v náš prospěch (například počet našich veřejných vystoupení se v roce 2000 přiblížil ke stovce, což ale začínalo být pro nás zaměstnané či studující takřka fyzicky nezvladatelné).

Úvodní skladbu Petrov považuje hodně lidí za jednu vašich z nejsilnějších písní. Myslíš, že tak může působit i díky „patriotskému“ prožitku všech zúčastněných Brňáků (autorem písně počínaje a interprety konče)?
Je to tak. Všichni v kapele jsme zarputilí Brňáci a Jihomoraváci a nikdy nedáme na své rodiště dopustit!

V recenzi třetí desky Nebezpečí Honza Hučín na InternetFOLKu napsal, že by cédéčko mohlo být z poloviny považováno i za třetí album Cicvárkova seskupení OKO, na němž hostují Mošny. Na albu jste ukročili směrem k jazzu a bohatšímu aranžmá, což možná některé vaše příznivce zaskočilo...
Pro naše stálé fanoušky určitě Nebezpečí nebylo žádným překvapením – až na dvě písničky byly všechny dávno obehrané na řadě koncertů i s našimi stálými hosty. Ivoš a jeho OKO (včetně bubeníka) s námi hráli od svého vzniku a podíleli se vlastně na všech našich cédéčkách. (Pravda, použili jsme v pár skladbách navíc pozoun a housle, ale v podobných aranžích tyto nástroje nahrazuje na koncertech druhá flétna.) Co se týče hudebního posunu – nebyl to podle mne žádný skok, jen určitý vývoj.

Desky vydáváte v pravidelných tříletých intervalech, takže kdo se kvůli novému albu těšil na rok 2006, dočkal se. Dokonce ještě o pár týdnů dříve, protože CD Čtrnácté Vánoce aneb Od večeře kosti vyšlo už v prosinci 2005. O klasickou vánoční desku se ale nejedná, že?
Na první pohled to vánoční deska je. Najde se na ní sice pár nevánočních skladeb, ale jinak jsme ji celou pojali jako vánoční dárek pro naše přátele a příznivce. Od svého vzniku jsme totiž ještě nikdy neporušili tradici brněnských vánočních koncertů a nahromaděný repertoár jsme použili k natočení tohoto nosiče. Také jsme ho jako správný dárek připravovali výhradně vlastními silami – nazpívali jsme ho živě v kostele, sami jsme si ho zvučili, režírovali, míchali a vytvářeli po nocích i booklet. A vydali jsme ho už vloni, protože další CD plánujeme hned na příští rok – k 15. výročí vzniku naší skupiny.

Hlavní devizou Mošen jsou bezpochyby sbory. Rozepisování partů máš na starosti ty coby kapelník nebo jsou party připravené již v rámci autorské práce Ivoše Cicvárka?
Jak u které skladby – někdy dostanu od Ivoše jen melodii a návrh harmonií, jindy už rozpracovanou skladbu (ale i tu přepracovávám vzhledem k našim hlasovým možnostem). Pokud nejde o a capellovou skladbu, vymýšlíme pak hudební doprovod s ostatními muzikanty.

Jak vlastně funguje váš tandem kapelník a dvorní autor? Kdo z vás dvou směřuje Mošny „k obrazu svému“?
Na tváři Mošen máme určitě oba svůj lví podíl – Ivoš jako autor a instrumentalista, já jako kapelník, aranžér a jak holky říkají „předák ostatních dělníků umění v kapele“. Bez každého z nás (a samozřejmě všech ostatních členů skupiny) by dnes Mošny vypadaly asi zcela jinak.

Ivo Cicvárek má vedle skupiny OKO také Panoptikum a řadu jiné autorské práce. Stíhá vás zásobit novými písničkami nebo mu vybíráte autorský šuplík častěji, než do něj přispívá?
V poslední době nás Ivoš hodně zanedbává (kvůli svým koncertům, Panoptiku a práci v televizi). O vybírání autorského šuplíku se v našem vztahu ale stejně nedá mluvit. Ivoš nám píše písničky jak se říká „na tělo“ – pokaždé pro konkrétního člověka a o konkrétních situacích. Takže si musíme vždycky počkat, až si na nás udělá čas (a přiletí mu ta správná múza).

Náš rozhovor se odehrává v „rodicí a kojicí pauze“, abych doslovně citoval vaše webové stránky. Zatím rodí a kojí jedna zpěvačka a hraní přerušujete na 3 měsíce. Máš krizový plán pro případ, že se rozrodí i druhé dvě? Chcete pak hrát jen v „pauzách mezi pauzami“, nebo je možné, že třeba na rok úplně hraní vypustíte?
Kdo ví, co nám život přinese. Bylo by skvělé, kdyby všechny zpěvačky rodily tak disciplinovaně jako Katenka už podruhé (tedy na konci ledna). Vánoční koncerty se zvládnou s břichem a na festivaly už vyrazíme s kočárkem. – To byla samozřejmě nadsázka. Protože jsme ale zvyklí na řešení různých situací a máme štěstí na lidi kolem sebe (rodiny a přátele), všechno se dá nějak zvládnout. Buď rodit za kapelního života nebo využít krátkodobého záskoku (máme kamarádku, která už párkrát zaskočila za Áju i Kamču, když bylo potřeba). Celý rok bez fungování Mošen si ale rozhodně nedovedu představit. Stejně jako po čtrnácti letech svůj život bez Mošen vůbec.

David Jirků - Folk & country 5/2006


GALERIE KRTEČKŮ 1999

První místo - MOŠNY (Brno)
Mošny se staly prvním dvojnásobným držitelem Krtečka. Svou první trofej získaly v roce 1996, a proto si obsáhlejší stať o nich můžete přečíst v březnovém čísle našeho časopisu. Další - ještě obsažnější informace - pak vyčtete z rozhovoru s Jirkou Kačerem Mrázkem v minulém čísle F a C. Zde pouze ocituji z programového zpravodaje Zahrady 99 důvod, proč se sympatická brněnská kapela vůbec do Konkursu znovu hlásila: "Na pódiu se totiž Mošny objevily v době, kdy byla většina souboru ještě v tak mladém věku, že teď se tito nositelé Krtečka ze Strážnice vlastně ucházejí o stejnou trofej podruhé s úplně jiným image. S muzikantsky náročným repertoárem Ivo Cicvárka, s klasicky podmanivými dívčími vokály podpořenými tentokrát už i mimořádným hlasovým fondem nového basisty v kapele a při dobré konstelaci hvězd mají šanci založit si krtčinec." Co dodat? Příznivá konstelace hvězd se dostavila, Mošny zvítězily a vy si kapelu s oběma Krtky v náruči můžete prohlédnout na stránkách www.mosny.cz v rubrice Kronika.
Milan Tesař - Folk & country 6/2006


GALERIE KRTEČKŮ 1996

Druhé místo: MOŠNY (Brno)
Poprvé se v roce 1996 přihlásily do Konkursu i brněnské Mošny, v té době čtyřletá kapela, která původně vznikla jako parta "pionýrů a pionýrek" a jejich vedoucího Jirky Kačera Mrázka. Před Zahradou skupina zabodovala na Bráně (druhé místo za Aurisem) a na Zahradě se představila s repertoárem, který pro ni skládal jiný nadějný brněnský muzikant, dnes dramaturg ČT Ivo Cicvárek.
Kapelník Mošen Jirka Mrázek vzpomíná: "Do konkurzu Zahrady jsme se hlásili, abychom se ukázali co největšímu okruhu publika a abychom si jako poměrně mladá kapela vysoutěžili svoje místo mezi folkovými kapelami. Že hned napoprvé získáme ocenění od diváků, to jsme netušili.Zisk Krtečka nám oznámila naše hosteska na internátě, kde jsme byli ubytovaní. Byli jsme z toho samozřejmě u vytržení - byl to náš první velký úspěch. Museli jsme ale řešit problém s večerním vystoupením, protože část kapely odjížděla další den do Norska. Dopadlo to naštěstí dobře: vystoupení před nabitým strážnickým amfiteátrem bylo pro nás nezapomenutelné."
Na otázku, zda Mošnám k nščemu Krteček byl, kapelník odpovídá:"Myslím si, že díky Krtečkovi jsme se dostali na další festivaly (Slunovrat, Mohelnický dostavník, Prázdniny v Telči...), poprvé jsme vystupovali v televizi (televizní Zahrada, Aport, Studio 6) a díky tomu všemu jsme se v dalším roce také umístili na druhém místě v anketě FaC jako Objev roku. ... Druhé místo v roce 1996 nebylo pro Mošny největším úspěchem v zahradní soutěži. Avšak o tom, jak o tři roky později kapela dosáhla na příčku nejvyšší, si povíme v jednom z příštích pokračování tohoto seriálu.
Milan Tesař - Folk & country 3/2006


KOLEDY PRO CELÝ ROK

Po třech řádných albech vydaly brněnské Mošny jedno mimořádné. Jedná se o desku vánoční a – jak se praví na zadní straně obalu – neprodejnou. Určena je totiž především členům SRPM, tedy Sdružení rodičů a přátel Mošen. Jenže album je vybaveno kvalitním bookletem (lepším než leckterá oficiální nahrávka), jeho zvuk je také slušný a především obsahuje repertoár, který Mošny už léta zpívají a který zatím na žádném nosiči nevydaly. Proto si pozornost rozhodně zaslouží.
Mošny se snaží na albu přiblížit atmosféru svých pravidelných vánočních koncertů. Vedle lidových koled, drobností z vážné duchovní hudby a několika dalších zajímavostí zde najdeme také několik vánočních spirituálů převzatých od Spirituál kvintetu (Z Betléma se ozývá, Hanba nám, Jméno zná i král a další). Proč znovu nahrávat písně, které si můžeme poslechnout v původních verzích? zeptáte se možná spolu se mnou. Spirituál kvintet Mošny v jejich začátcích výrazně ovlivnil, a tak je tento hold na místě, i když nic nového nepřináší.
Žádná ze tří zpěvaček Mošen se sice nevyrovná například výrazné Ireně Budweiserové, avšak to neznamená, že by zpívaly špatně. Jejich projev je civilní a na poslech příjemný (Dřív než se vzbudíš). Jen v pomalých pasážích se někdy vinou až příliš pečlivé artikulace vytrácí potřebná energie písně (všiml jsem si toho u začátku koledy V půlnoční hodinu). Pokud ale album posloucháte kontinuálně, nemusíte mít strach z nudy. Kapela jednak chytře střídá pomalé a rychlé skladby a jednak pracuje i v rámci jedné písně se střídáním krátkých sól a dobře zaranžovaných sborových pasáží.
Mošny na album zařadily i několik skladeb s nevánoční tematikou. Ukolébavka pro Vojtíška, převzatá z projektu C&K Vocalu Veslo a růže o svatém Vojtěchovi, má s koledami společné snad jen to, že se v ní zpívá malému chlapci. (Mimochodem slova o tom, že „jednou dospěje a růži krví svou zaleje“ by klidně mohla platit i na Ježíška.) Známá anglická koleda Dobrý král Václav má s Vánocemi příbuznou pouze zimní dobu, ve které se její děj odehrává. A úplně mimo vánoční a vůbec duchovní okruh se Mošny ocitly s vokální úpravou Malé noční hudby (která se naopak hodí k letošnímu mozartovskému jubileu). Ani ona však při poslechu neruší.
Pod názvem Hoj ty Štědrý večere se skrývá skandovaná recitace části známé Erbenovy básně (z které pochází i název alba) do minimalistické hudby Carla Orffa (původně pro zobcové flétny, zde ovšem zpívané dívčím sborem). Recitují či na jednom tónu zpívají tři mužští členové skupiny – každý v jiné oktávě. Zajímavé je i Credo z Rybovy České mše vánoční. Omezené vyjadřovací prostředky, kterými Mošny disponují, samozřejmě nemohou nahradit klasickou úpravu „Rybovky“. Mošny jsou si toho vědomy, a tak vsadily na humor, který je u této radostné vánoční skladby na místě. Soubor jej dosahuje nejen způsobem zpěvu (především bas Davida Gregora), ale i drobnými zásahy do původního textu – to když David svým hlubokým hlasem namísto původního „Janku! Jožko! Kubo! Ferdo!“ vyvolává jmény svého kapelníka a kolegyně zpěvačky: „Jirko! Katko! Ájo! Kamčo!“ Credo v podání Mošen (s hostujícím „tympánistou“ Petrem Hladíkem a flétnistkami Martinou Komínkovou a Petrou Kališovou Václavíkovou) graduje a bylo by asi dobře, kdyby jím album skončilo. Skupina se však rozhodla zařadit za ně jako bonus nevánoční spirituál Tři báby (původně samozřejmě Dvě báby od Spirituál kvintetu), který určitě skvěle funguje na koncertech, ale CD bych si dokázal představit bez něj. Závěrečná vánoční píseň Narodil se Kristus Pán spolu s následným zvoněním zvonů pak tvoří skutečnou tečku za albem, které Mošny natáčely v létě v novém kostele v Hrušovanech u Brna. Ano, v létě. Poznáte to mimo jiné podle fotografií členů kapely na zadní straně bookletu. Krátké kalhoty a šaty a sandály se sice k vánoční době moc nehodí, ale určitě v nich Mošny vypadají mnohem lépe, než kdyby si oblékly červené santaklausovské oblečky. A možná nám také chtějí naznačit, že vánoční písně můžeme poslouchat po celý rok.
Milan Tesař - Folk & country 3/2006


GALERIE KRTEČKŮ

Poprvé se v roce 1996 přihlásily do Konkursu i brněnské Mošny, v té době čtyřletá kapela, která původně vznikla jako parta "odrůstajících pionýrek a pionýrů" a jejich vedoucího Jirky Kačera Mrázka. Před Zahradou skupina zabodovala na Bráně (druhé místo za Aurisem) a na Zahradě se představila s repertoárem, který pro ni skládal jiný nadějný brněnský muzikant, dnes dramaturg České televize Ivo Cicvárek. Kapelník Mošen Jirka Mrázek vzpomíná: "Do Konkursu Zahrady jsme se hlásili, abychom se ukázali co největšímu okruhu publika a abychom si vysoutěžili svoje místo mezi folkovými kapelami. Že hned napoprvé získáme ocenění od diváků, to jsme netušili. Zisk Krtečka nám oznámila naše hosteska na internátě, kde jsme byli ubytovaní. Byli jsme z toho samozřejmě u vytržení - byl to náš první velký úspěch. Museli jsme ale řešit problém s večerním vystoupením, protože část kapely odjížděla další den do Norska. Dopadlo to naštěstí dobře: vystoupení před nabitým strážnickým amfiteátrem bylo pro nás nezapomenutelné."
Na otázku, zda Mošnám k něčemu Krteček byl, kapelník odpovídá:"Myslím si, že díky Krtečkovi jsme se dostali na další festivaly (Slunovrat, Mohelnický dostavník, Prázdniny v Telči ...), poprvé jsme vystupovali v televizi (televizní Zahrada, Aport, Studio 6) a díky tomu všemu jsme se v dalším roce také umístili na druhém místě v anketě F&C jako Objev roku."
První nahrávky Mošen vyšly v roce 1997 na kazetě Písničky z Radia Proglas 4. Jen o málo později skupina vydala své debutové album Zadními vrátky. Následovala alba Hlasy v nás (2000), Nebezpečí (2003) a konečně loňská nahrávka Čtrnácté Vánoce aneb Od večeře kosti. Kromě toho najdete dvě písně Mošen na sampleru Jak se vám líbí Live, který vydalo také Radio Proglas.
Druhé místo v roce 1996 nebylo pro Mošny největším úspěchem v zahradní soutěži. Avšak o tom, jak o tři roky později kapela dosáhla na příčku nejvyšší, si povíme v jednom z příštích pokračování tohoto seriálu.
Milan Tesař - Folk & country 3/2006


Folková vokální skupina Mošny je jednou z těch, které zisk Krtečka (1999) určitě potěšil a utvrdil je v tom, že to, co dělají, se líbí, ale jejichž dráhu v podstatě neovlivnil. Svou albovou prvotinu Zadními vrátky již měly Mošny tehdy za sebou. Od té doby stihly vydat ještě dvě další alba, několikrát pozměnit sestavu, vyzkoušet si polohu čistě vokální, i tu "s kapelou za zády", ale hlavně si udržely svůj styl, který je rozpoznatelný po prvních tónech.
Pavel Rada - MF Dnes, 2.7.2005


Milovníci pětihlasých vokálů si pak mohli vychutnat jednu z nejlepších vokálních skupin u nás, brněnské Mošny. Na skupině bylo znát, že se jim v prostředí bruntálského zámku zpívá velmi dobře a projevila rovněž zájem o účast i v příštím roce.
Karel Soukop - BRUNTÁL.net (Vydařené Bruntálské indiánské léto)


Okey scéna na festivale Country Lodenica

Po Jankinom vystúpení a po westernovej scénke detskej farmy Humanita, mali diváci možnosť zhliadnuť koncert vynikajúcej českej vokálnej skupiny Mošny. Táto šestica milých mladých ľudí už niekoľko rokov dokazuje, že patrí k tomu najlepšiemu, čo česká scéna tohto žánru má. Skupina získala dokonca Krtečka na najväčšom českom festivale Zahrada a aj tu, na Lodenici predviedla výborné, predovšetkým vokálne, spirituálové divadlo. Určite hodné vystúpenia aj na hlavnej scéne v Aréne.
Camillia - Folk.sk 28.8.2004


ZPÍVÁNÍ NA KOBERCI - S MOŠNAMI 11.3.2004

Když jsem před necelými dvěma lety slyšel Mošny na Folkové růži, opravdu mě nenapadlo, že s nimi jednou budem mít společný koncert... Ale stalo se tak a my jsme měli možnost předvést, jak v porovnání s těmito vokálovými mistry obstojíme. No, a jak to dopadlo? Určitě máme ještě na čem pracovat..., podle ohlasů jsme nebyli moc slyšet, takže budem asi muset víc zpívat po hospodách:-), pár (možná i více párů...) chybek se určitě taky našlo, ale celkově to snad bylo obstojné. Mošny byly super, navíc jsme zjistili, že, jak by řekla Lucka Bílá, jsou to opravdu skvělí lidičkové. Na závěr jsme si společně zazpívali Dvě báby v podání celkem pěti bab a spokojeně jsme se rozešli do svých doupat.
P.S.: Ach, ty černovlásky...
Michal Aron - Vnitřní světlo


"I brněnské Mošny od minule o stupínek postoupily a ukázaly, že bodovat lze i s dost konzervativním projektem - písničkami v podstatě ve folkpopovém hávu, občas ozvláštněnými acapellovým podáním a důrazem na krásné zpívání vůbec. přitom na albu Nebezpečí (repertoár až na výjimky Ivo Cicvárek) není žádná superpecka, na kterou bych přísahal, ale vše je tu promyšlené, zvládnuté, jednotlivé složky jsou v rovnováze..."
Tomáš Hrubý - F&C 1/2004


OD GERSHWINA K INTERNETU

Vokální kapela Mošny s bicími? A s trombónem? A s úpravou jazzového standardu? Co je to za nesmysl? ptá se nevěřícně posluchač po prolistování bookletu alba Nebezepčí a vkládá cédéčko - na vlastní nebezpečí - do přístroje. Pro jedny naštěstí, pro druhé naneštěstí však nakonec k příliš velké změně oproti předchozím albům nedošlo. Mošny zůstávají Mošnami a i přes bohatší nástrojové obsazení je jejich největší plus ve sborově zazpívaných refrénech.
Úvodní píseň třetího alba Mošen, titulní Nebezpečí, skutečně může překvapit zcela pravidelným rytmem bicích (Pavel Plch) a hitovou melodií (Ivo Cicvárek), kterou by snad mohla vzít na milost i některá komerční rádia spřízněného formátu. Skladba by určitě snesla i jednodušší, čistě akustickou úpravu, asi by se mi nelíbila o nic méně, ale zvýrazněná rytmika jí rozhodně neubližuje. Pokud se Mošny budou i nadále občas rozhodovat pro folkrockové úpravy, nebude to na škodu.
Hned druhá písnička - Sirky - je však typická "mošnovská" acapellová záležitost. Z podobného soudku najdeme na nové desce ještě Žáby (legrácka založená na slovních říčkách, která bez opravdu pozorného poslechu pointy ztrácí veškeré své kouzlo), Paralen (obvyklé podání neobvyklého tématu, píseň nejen o paralenu, ale také o internetu, pěšcích a patu) a Židli (píseň postavená na předpokladu, že si posluchač pamatuje na jistou hru z dětství; já si na ni vzpomínám, ale už jsem se setkal s lidmi, kteří ten text prostě nechápou...). Vedle těchto svižných vokálních skladeb obsahuje album ještě jednu čistě acapellovou píseň, pomalejší Ruce. Zde bych po několika prvních taktech čekal, že se skladba trochu víc rozjede a že se nějaký nástroj přece jen přidá.
Novum v repertoáru brněnské šestice představují skladby s jazzovým nádechem. Nejjazzovější je samozřejmě úprava Summertime George Gershwina s českým textem Jana Wericha. Jedná se sice o jednu z nejčastěji přebíraných skladeb historie populární hudby (jen já mám v rádiu k dispozici přes 20 různých verzí), avšak Mošny ji dokázaly zpracovat po svém a s humorem. Ze sóla, které jindy obvykle zpívá žena nebo tenor, se stal virtuózní kousek pro bas Davida Gregora, který si v závěrečné anglicky zpívané sloce navíc zaimituje Louise Armstronga. Jistá komičnost interpretace přitom neubírá na vážnosti vlastnímu textu písně, mimochodem velmi krásnému.
Ovšem nejen hrátkami s Gershwinem Mošny dokazují, jak se zhlédly v jazzu. Stačí si vychutnat bluesový rytmus Nebudem (s už zmíněným trombónem Jiřího Švába) nebo klavír (Ivo Cicvárek) a flétnové vyhrávky (Petra Klementová) v Žalozpěvu za netopýra, abyste zjistili, že Mošnám je folkový kabátek malý.
Mošny na novém albu pokračují v dlouhodobé spolupráci s Ivo Cicvárkem jakožto autorem hudby (všechny písně s výjimkou Gershwina) i textů (všechny s výjimkou čtyř). Naopak novinkou jsou dva příspěvky z dílny Jiřího moravského Brabce, který pro Mošny napsal mimo jiné dva nejmnohoznačnější texty alba - Žalozpěv za netopýra a pětiminutovou epopej (což je samozřejmě protimluv) Podobenství o deváté vlně. Jiří Brabec je sice pan Textař, avšak Ivo Cicvárek mu zdárně dýchá na paty, a to především v detailech ("bílý hrad v Karpatech" v písni Bílé Karpaty).
Pro zpívající Mošny je typická velmi pečlivá výslovnost (místy - například v Paralenu - sklouzávající až k jakémusi skandování). A ještě jeden postřeh k interpretaci: Při poslechu pomalých Bílých Karpat jsem si znovu uvědomil, že zpěvačky Mošen (zde Kateřina Svobodová) sice mají sympatické hlasy i jako sólistky, ale že jejich největší síla je opravdu ve sborech.
Řada písniček na albu Nebezpečí se mi hodně líbí. Ovšem z celku mám spíše neutrální pocit. Jako by se Mošny snažily udělat hodně velký krok kupředu a přitom nakonec zůstaly téměř na místě. V kategorii "mladých vokálních kapel" patří už několik let ke špičce. Do první folkové ligy se však tímto albem ještě nepropracují a jazzmani je za své také nepřijmou.
Nevím, jakým směrem se Mošny rozhodnou jít na svém příštím albu. Zda bude jazzu a bohatých aranží ještě více; nebo zda půjde o podobnou směs vokálních, folkových a méně folkových skladeb jako na Nebezpečí; anebo zda se dočkáme návratu k akustičtějšímu projevu. Model Nebezpečí sice opravdu nepovažuji za tak novátorský, jaký se zdá na první pohled, ale je mi sympatický. Mošny zůstaly samy sebou a přesto dokázaly ukázat svůj repertoár o trošku obohatit.
Milan Tesař - F&C 12/2003


Mám jednu zvláštní vlastnost. Ty nejsilnější zážitky se mi do pamětí zapisují s fotografickou přesností. Je to například vzpomínka na slavnostně nasvícené nádvoří jindřichohradeckého zámku. Hvězdy se po malé spršce rozzářily a na podium nastoupily brněnské "Mošny". Přiznám se, že jsem v tom momentě zcela neromanticky směřoval pro žejdlík piva na dolní nádvoří. Nedošel jsem. Pod onou krásnou oblohou se náhle rozeznělo půvabné vokální provedení Mozartovy "Malé noční". Hlediště zcela zmlklo a já se opřel o chladný kamenný portál brány a pak už jen poslouchal a poslouchal. I to pivko muselo drahnou chvíli počkat. (V duchu jsem si už představil "Mošny" v atriu našeho muzea.)
Martin Louka - Hlas severu


Na závěrečný nočníček s Mošnami a Okem jsem si sedl rafinovaně dopředu, abych slyšel texty, a musím říci, že to byl pro mne příjemný konec celého festivalu (Folková růže). Dvě hodinky od půlnoci do dvou se střídala (a doplňovala) obě spřátelená tělesa po čtyřech písních a většina lidí ani v tuto nekřesťanskou hodinu neodpadla.
Jiří moravský Brabec - FaC 9/2003


MOŠNÁM NEBEZPEČÍ NEHROZÍ

U každého interpreta či skupiny je zajímavé pozorovat jeho vývoj. Mám to štěstí, že mi rukama a ušima prošly obě dvě dříve vydané desky Mošen (Zadními vrátky a Hlasy v nás). Přestože kapelu každoročně slyším na nějakém festivalu, cédéčko je cédéčko. Tohle poslední se jmenuje Nebezpečí, ale mohlo klidně nést i název Překvapení - našel jsem si hned dvě, obě velmi příjemná a obě v hlasových stopách disku.
Jedno se dostavilo už po pár vteřinách. Sametový hlubší hlas a zaujetí ve výrazu, to bude Kamila, říkal jsem si a otevřel booklet. Omyl, Alena Milichovská! Že by překlep? Ale ne, druhou písničku zpívá Alena sólově a je to stejný hlas. Dlouhá léta mi připadala jako nejslabší z tria zpěvaček, ve svých typických vyšších polohách bývala nevýrazná, teď je všechno naprosto jinak - nápad posunout její party dolů byl mimořádně dobrý. Naopak David Gregor na desce zdaleka jen nebručí v nízkých frekvencích, jak velí jeho povolání basisty, nýbrž zaujme jemným sólem postaveným o několik linek osnovy výše (píseň Nebudem v duetu s Kamilou Vozákovou). Ostatní členové Mošen odvedli na desce to, co se od nich očekávalo. Kamila, Alena i nejvýše zpívající Kateřina Svobodová si rozdělily sóla rovným dílem, kapelníka Jirku Kačera Mrázka nechaly vyniknout jen v jedné a Davida ve dvou položkách třináctipísničkového seznamu. Nový člen Jakub Šimáně sólo dosud nevybojoval, ale jeho předchůdce Bořek také nesóloval, takže to není žádná ostuda. Sbory výborně ladí a rytmická souhra (nejen ve vokálech) je také bez vady. Třetí zajímavostí je (hlavně pro toho, kdo zná Mošny jen jako acapelovou skupinu) instrumentální podklad většiny písní. Aranžérsky se o něj postaral (aspoň to předpokládám) Ivo Cicvárek, jenž také zasedl ke klavíru a spolu s dalšími stálými i nestálými hosty má jasný názor: základem je jazz, občas prostřídaný průhlednější řečí písničkářského folku (Bílé Karpaty) nebo mohutným novoromantickým zvukem (závěrečné Podobenství o deváté vlně). Podařilo se mu do desky obtisknout svou stopu natolik, že by toto cédéčko mohlo být z poloviny považováno i za třetí album Ivova seskupení OKO, na němž hostují Mošny. Přinejmenším pro to hovoří obsazení instrumentalistů: Petra Klementová, Jana Havlová (tedy OKO), Pavel Bongo Plch, Stano Palúch, Jaroslav Havel (podíleli se na předchozích deskách OKO); "necicvárkovské" hosty reprezentují jen trombonista Jiří Šváb a flétnistka Martina Mikušková. Nadto Ivo jako stálý autor dodal dvanáctkrát hudbu a devětkrát text. Přiznám se, že jsem v některých místech bezděčně očekával, že Ivo začne také zpívat, ba dokonce jsem se u Bílých Karpat divil, že do této přírodně lyrické věci neobsadil Žofii Kabelkovou...
Honza Hučín - Internetfolk, 2.9.2003

Mošny: Demo (výběr z live nahrávky výročního koncertu 19. října 2002)
Vydavatel: Agentura AlCi
Rok nahrání: 2002
Žánr: folk
Celkový čas: 30:26
Celkové hodnocení: dobré
Za deset let své existence posbíraly brněnské Mošny spoustu zajímavých trofejí na folkové scéně. Zmiňme například dva Krtečky z festivalu Zahrada nebo to, že ve dvou ročnících měly Mošny nejúspěšnější skladbu roku v posluchačské hitparádě Kolem se toč na Radiu Proglas (Babylon, resp. Tvář a hlas). Od vydání druhého alba Hlasy v nás (AlCi 2000) uplynuly více než dva roky a Mošny se pomalu připravují na natáčení třetí desky. Jako “podklad” pro toto budoucí oficiální CD kapela připravila tento sestřih loňského výročního koncertu. Jde o půlhodinové neprodejné demo, které stěží někde seženete. Berte proto následující řádky jako povídání o tom, čeho se od Mošen v brzké budoucnosti můžeme dočkat.
Demo obsahuje deset písní. Autoři nejsou uvedeni, a tak mohu jen hádat, co má na svědomí dvorní autor Mošen Ivo Cicvárek (Paralen? Židle?) a co je dílem jiných skladatelů a textařů. Jedinou jistotou je melodie Summertime, převzatá od George Gershwina. Právě tato jazzová záležitost z repertoáru Mošen nejvíce vybočuje. Se svým basem se blýskne David Gregor – v první polovině písně ještě “navážno”, ve druhé jako zdatný imitátor Louise Armba.
Z dalších skladeb upozorňuji na acapellové záležitosti Židle, Paralen, Ruce a Sirky, z nichž zejména první dvě jsou nabité hitovým potenciálem. Typický folkový zvuk Mošen slyšíme v Nebezpečí, zatímco bohatší aranže s bicími a například foukací harmonikou si můžete vychutnat v písni Slova na zádech. Zajímavé téma přináší skladba o pověrách Žalozpěv za netopýra, “povinné” jihomoravské téma si Mošny střihly v Dejavu (také pěkně zaranžované – s flétnou a harmonikou). Na Bílých Karpatech mě zaujal zvukomalebný text.
Tolik alespoň telegraficky o nových písničkách Mošen. Na koncertě v říjnu 2002 s kapelou vystupovalo několik hostů, což samozřejmě přispělo k pestrosti aranží. Předpokládám, že na letošních festivalech si nový repertoár náležitě vychutnáme. A snad nové oficiální CD vyjde ještě do té doby…
Milan Tesař - www.proglas.cz, 28.1.2003

Nově otevřená scéna uvnitř kapličky byla narvaná od začátku do konce. Vše se zvládlo bez aparatury a hlavně vokálně, došlo i na společný zpěv spirituálu operativně přejmenovaného na "Pět bab" (úhrn zpěvaček Mošen a Pětníku).
Honza Hučín - F&C 9/2002, Zahrada 2002

Pokud bych měl vybrat z celého festivalu jen jeden koncertní zážitek, byl by to společný koncert Mošen a Ivo Cicvárka s Okem. Odehrával se v pátek ráno za zámeckou branou a ač nebyl avizován v programu, diváků sedělo na trávníku překvapivě mnoho. Krásné prostředí, výborná divácká kulisa - prostě zážitek, jaký zůstane v paměti.
Václav Müller - F&C 9/2002, Zahrada 2002

V neděli 3.3. jsme na Radiu Proglas odvysílali 300. pořadové kolo posluchačské hitparáda Kolem se toč. Za více než šest let se v pořadu vystřídalo 1160 písní od 428 různých interpretů. ... Zajímavým ukazatelem je počet dosažených prvních míst. Nejčastěji (25krát) na vrchol dosáhli Jiří Pavlica a Mošny, ...
... a které byly historicky nejúspěšnější skladby hitparády Kolem se toč? Na umístění v následujícím žebříčku hrál roli jak počet medailových umístění, tak celkový dosažený počet hlasů:
1. Jiří Pavlica: Modlitba za vodu (1999)
2. Mošny: Babylon (1997)
3. Chrámový sbor z Čejkovic: Dám Ti lásku svou (1998)
4. Učedníci: Hlas zvonů (1996)
5. Asonance: Schází mi tvůj úsměv (2001)
6. Jiří Pavlica: Svět se mi vznášel (2001)
7. Jiří Pavlica: Člověk a země (2001)
8. Jaromír Nohavica: Maria Panna (2001)
9. Michal Tučný: Všichni jsou už v Mexiku (2001)
10. Mošny: Tvář a hlas (2000)
11. Asonance: Zelené francouzské pláně (2001)
12. Jiří Žižkovský: Vlčí (1999)
13. Mošny: Křídla (2000)
14. Anima Una: Emmanuel (2000)
15. Střípky: Tobě patří chvála (1997)
Milan Tesař - Radio Proglas, březen 2002

Ano, večer, který měl původně téměř celý patřit Ivanu Hlasovi, ovládlo dravé mládí. Dost mě zajímalo, kolik lidí přijde na koncert, kde není žádné profláknuté jméno, navíc za nejistého počasí, ale obavy z prázdných lavic rychle zmizely. Ty se zaplnily rovněž posluchači juniorského věku (průměr byl podle mne pod dvacet let), a tak byli účinkující vlastně mezi svými.
Propojující článek večera Ivo Cicvárek zaštítil svými klávesami i poslední kapelu, brněnské Mošny. Dvojnásobný držitel Krtečka stavějící na šesti pěkné ladících hlasech dal o své suverenitě vědět hned od začátku, diváci aplaudovali skvělým sborům i sólistům, mezi nimiž se mi tentokrát nejvíc líbili Kamila Vozáková a David Gregor. Sérii několika zasloužených přídavků bohužel ukončil sílící déšť. A dramaturgie příštího ročníku má brouka v hlavě: musí být na každém koncertu vždy aspoň jedna velká hvězda, anebo se dokážeme někdy obejít i bez nich?
Honza Hučín - Zpravodaj Prázdnin v Telči 11/2001

Na Zahradě mám rád muzikanty nebo kapely, na kterých je vidět, že je to stále baví a nehrají rutinně. A nezáleží na tom, co hrají za žánr a jaké jsou či nejsou hvězdy. Proto asi spousta lidé má rádo jaké já Čechomor, Vlastu Redla nebo ty mladší, jako je Telegraf a nebo Mošny či Načas, kteří se stou radostí jdou naopak podělit mezi lidi a hrají klidně v parku nebo pod stromy. Myslím si, že o tom je ten váš sad na Zahradě.
Martin Zpěvák - F&C 10/2001, Ohlasy Zahrady 2001

Pozvat Mošny kdekoli do okruhu 100 km od Brna znamená vyprodáno, takže už víte, jak to asi jeden večer v polovině telčského maratónu dopadlo, přesto si to Medvěd Kolář ještě pojistil Žofkou Kabelkovou a Ivošem Cicvárkem s Okem. Další známka toho, že nastoupivší generace folkařů 90.let si už vystála pár důlků na těch nejprestižnějších pódiích a teď se do nich čím dál snadněji vrací. Jako když se hrávaly kuličky, žádné hliněnky, pěkné duhovky to jsou.
David Jirků - F&C 10/2001, Pravé prázdniny

Asi dochází ke generační výměně hvězd - alespoň pro poučenější část publika, která ostatně na Zahradě tvoří převážnou část auditoria. Zatímco na mnoho komerčních přehlídkách sází pořadatel prakticky jen na padesátníky, na Zahradě publikum stejně halasně aplaudovalo mnoha kapelám mladším. Za všechny bych jmenovat ty, které už zřejmě definitivně zakotvily mezi špičkou - Mošny a Poupata.
Jiří moravský Brabec - F&C 9/2001, Zahrada 2001

Samozřejmě člověk, když mluví o vokální hudbě, si musí poslechnout Mošny a musí se nějakým způsobem od nich nechat inspirovat a oslovit. Jak tě inspirujou a oslovujou Mošny? Můj vztah k Mošnám prošel jistým vývojem. Od takový tý tichý závisti, že to zazpívaj, přes vyloženě takovej ten konkurenční vztah, kdy je člověk sledoval, až po takovej ten kamarádskej, kdy už nejsme konkurence, ale spíš jako takový dvě kapely, nebo spíš dva kapelníci, já a Kačer, který si tak jako občas zavolají a pokecají, jak jde život. Já jsem pro ně nakonec dělal i nějaký fotky na jejich webový stránky. Musím říct, že Mošny jsou pro mě takovou ukázkou, jak se jednoduchými prostředky dá dosáhnout obrovskýho efektu. Teď Mošny používám jako příklad, ale kdyby to člověk vzal a rozepsal si do nějaký partitury, tak si řekne, že to je fakt jednoduchý, jak to, že jsem na to nepřišel sám? To je na tom fascinující. Udělat to jednoduše a přitom tak, že to funguje, to je prostě kumšt.
Honza Hučín - Folktime, 1.5.2001

Malostranská beseda byla v pondělí 16. října nabitá, což jsou pro nedávno málo známou kapelu z Moravy dobré body. Jenže je-li ta kapela majitelem dvou Krtků, Objevem roku a momentální brněnskou jedničkou, je plný sál kultovního klubu asi samozřejmostí. ... Festivalový divák, zvyklý na vybroušené vokály "úsporné" sestavy vlastně nemusí vůbec tušit, jakou mají Mošny rytmickou sekci a jak to jako celek se zpěvy vyznívá ještě mnohem silněji. ...
Michal Jupp Konečný - Bublinkový týden, F& C 12/2000

Kdo je pro vás objevem roku? Nechci říci, že jsem objevil Mošny, ... Jsou to už staří harcovníci (dámy, promiňte), kteří podle mne zrají k přesvědčivému vyjádření a silně šlapou na paty nejjasnějším hvězdám.
Pavel Jarčevský - F&C 9/2000

Celý večer byl tak nesen nejkrásnějším hudebním nástrojem - lidským hlasem. ... Brněnské Mošny ukázaly, že i "pouhými" šesti hlasy, kytarou a basovkou lze dostat diváky do varu. Dojmu z jejich vystoupení velmi prospěl bezprostřední kontakt s diváky, který navíc posilovala ve skvělé formě konferující Katka Svobodová. ... Ale i další díl seriálu "Mošny", zahájeného již na zámku, byl vydatný a vydařený. Mošny statečně přestály souboj s pozdní hodinou a vlastní únavou (jen si zkuste precizně zpívat vícehlasy ve třičtvrtě na jednu), poslední písničku již v drobném dešti odzpívaly bez aparatury.
Honza Hučín - Zpravodaj Prázdnin v Telči 14/2000

Tahle vokálně - instrumentální kapela (tu je možné pro nezasvěcené zařadit někam ke Spirituál kvintetu a Nezmarům) se totiž stala respektovaným pojmem jak v muzikantské branži, tak mezi folkovými posluchači. ... když se na ploše těch dvou až pěti minut spojí všechno to, co dělá Mošny Mošnami, vznikne svébytná autenticky interpretovaná písnička (třeba úvodní Petrov). Najednou je její posluchač ochromen něčím iracionálním, co ho nutí skladbu bez výhrad spoluprožít - a o to jde především!
Roman Burián - Nádech romantiky, F&C 7-8/2000

Mošny zažily asi nejúspěšnější sezónu, ostatně byla to jejich sedmá a to je šťastné číslo. Vydaly druhou desku, která se jmenuje Hlasy v nás a je podle všeobecného názoru ještě o dost podařenější než první. ... V Brně při křtu dvakrát vyprodaly Bílý dům, což je jasně řadí i v návštěvnosti mezi naprostou místní elitu. Ale i celorepublikově jejich věhlas roste. Poprvé vyhrály anketu čtenářů časopisu Folk & Country v kategorii Objev roku a jako již tradičně nevyhrály Trampskou portu (skončily druhé).
Jiří moravský Brabec - Co nového u Krtečků 99, Krtek 2000

Mošny - to je pro mne absolutní objev roku. Na Zahradě jsem je slyšel dvakrát. Nejen při představení, ale i před Kapličkou, kde zpívaly pro radost kolemjdoucím (mně zpříjemnily odjezd z Náměště). Nádherné hlasy.
Pavel Černý ze Lhoty - F&C 3/2000, Maily - vzkazy - dopisy

Tahle muzika se mi líbí, protože na spirituály já jsem zatíženej. ...neřeknu konkrétně jméno týhletý skupiny, ale vím, že jsem je určitě už někde slyšel a určitě je ještě uslyším. Líbí se mi to. ... Aha, Mošny. Krásně udělané sborové zpívání, holky maj pěkně sladěné hlasy barevně k sobě ... Hezká muzika, tu desku bych si asi poslech celou.
Pavel Zajíc - Folk a country, Na vlastní uši, leden 2000

V pátek z arkád zazpívaly Mošny a vyšlo jim to slovníkem puberťáků a reklamních agentur "super, hyper, ultra".
Jiří moravský Brabec - Folk a country, Folková růže 99, říjen 1999

Mošny. Výborný výkon ve finále, stejně jako dopoledne na Terase. Favorit na nejvyšší příčky.
Milan Jablonský - F&C, Trampská porta 1999, září 1999

Naladění publika bylo až neuvěřitelně jednoznačné:"vokální muziku, to my milujeme, to nám zpívejte!" Zvítězily Mošny, které už vystupují zcela bez nástrojů
Tomáš Hrubý - F&C, O Krtečcích i o jiných, září 1999

I pravil Mirko Rokyta:"Těm to zpívá, chtěl bych je někdy dělat ve studiu."Překvapivě však zaujal spíš basista než tři lepé zpěvačky. "Takovýhle hlas, a musí být zrovna z Brna, tak dlouhé lano nemáme,"
Jiří moravský Brabec - F&C, Byli na Zahradě, září 1999

Mošny si naopak už na pódium žádné nástroje nenosí:spoléhají jen na sílu svých krásných sezpívaných hlasů a dobře dělají: z letošní Zahrady si odvezly už druhého Krtečka (což je rarita).
Tomáš Hrubý - zpravodaj festivalu Folková růže, Kdo vám bude hrát a zpívat, Jindřichův Hradec 1999

S klasicky podmanivými dívčími vokály podpořenými tentokrát už i mimořádným hlasovým fondem nového basisty v kapele a při dobré konstelaci hvězd mají podle mého soudu šanci založit si krtčinec. Další kapela, která by v pohodě utáhla velmi příjemný klubový večer
Jiří moravský Brabec - Krtek, zpravodaj festivalu Zahrada 99

Linie převážně vokální hudby byla zastoupena Mošnami, které podle programu platného v okamžiku zahájení koncertu vystupovat neměly, nicméně na vyhlášení výsledků přijely téměř kompletní, takže dostaly příležitost k prezentaci. Oslabeny o basistu hlasem i nástrojem nadchly vokálně provedeným Tureckým pochodem a před zraky přítomné Ireny Budweiserové přidaly Dvě báby
Tomáš Hrubý - Folk a country, Objevná dvorana F&C, květen 1998

Následovalo překvapení mimo plánovaný program. Do divadla dorazila i podstatná část brněnské skupiny Mošny a tak si vystřihly a cappella dva spirituálky a snad největší ovace večera je několikrát přivolaly zpět k mikrofonům.
Pavel Rada - Internetfolk, Dvorana F&C, 25.3.1998

Co zůstalo, je důraz na vokální část projevu, který byl léty společné práce přiveden k dokonalé secvičenosti a barevné sladěnosti skupiny, která je schopna zpívat až šestihlasně
(toh) - zpravodaj Svojšického slunovratu 97

Mošny, Brno. Na Trampské portě potřetí a do třetice nejlépe! Tři kluci a tři krásné dívky ještě krásnějších hlasů (jestli je to vůbec možné). Šest hezky rozepsaných i zazpívaných hlasů, kytara, basa, folk jak víno.
(cim) - Portýr 97 – Zpravodaj Trampské porty v Ústí nad Labem

Mošny proto oprávněně získaly nejvyšší ocenění. Stabilní dobrý výkon, lahodící vokál, přesné nástupy, které jsou pro typ muziky, kterou dělají, tak důležité. Jsou dobří muzikanti i zpěváci, takový spirituál v Brně ještě nikdo neslyšel – ten přišel až s nimi.
Georgína - Portýr 97 – Zpravodaj Trampské porty v Ústí nad Labem

Tradičně dobré brněnské Mošny dovedou a mohou zazpívat, nač si vzpomenou, inklinují však ke spirituálu, přijímanému s nadšením, což v Brně nebývalo
Georgína - Portýr 96 – Zpravodaj Trampské porty v Ústí nad Labem
KALENDÁŘ

Plánovaná vystoupení
v roce 2017

22.3.-26.7. (st-st)
bandzone.cz/mosny


BLANSKO
nádvoří zámku

30.8. (st) 19:00
Muzika pro Karolínku


MOHELNICE
Mohelnický dostavník

1.9. (pá) 20:00
Mohelnický dostavník


BRNO
Klub Leitnerova

20.9. (st) 19:30
25 let poté :-)

administrátor